Nezapomeňte si všimnout i detailů, které se snadno přehlédnou. Například kamenné konzoly pod žebry mívají podobu lidských hlav nebo zvířat. Na křesťanských kostelech najdete i tzv. sedílie – výklenky pro kněze. If you loved this short article and you would like to receive more info with regards to dokončení Interiéru assure visit our own website. Kovářské práce na dveřích a zámcích jsou často původní a nesou stopy středověkých řemeslníků. Všímejte si také stop po požárech – začouzené kameny napoví, že stavba přežila nejednu pohromu.
Jak číst stopy po řemeslech a každodenním provozu Všímejte si kovových ok, kroužků a trámů zapuštěných do zdí. Sloužily k uvázání koní, více o tom k zavěšení masa nebo k provozu malých dílen. Drobné kamenné žlábky u zdí jsou pozůstatky odvodňovacích systémů z 18. století. Pokud narazíte na zazděný portál s půlkruhovým obloukem, býval tam vjezd pro povozy, nebo dokonce sklad. Vnitrobloky často skrývají i studny – pokud je dvůr vydlážděn do kosočtvercového vzoru, bývala uprostřed. Po zasypání studny zůstala plocha bez dlažby, nebo s odlišným typem kamene.
Všímat si dvora je vlastně detektivní práce. Když se v duchu propojí vrstvy od gotiky po secesi, každý dvůr se stane otevřenou knihou, která vypráví o řemeslnících, obchodnících i běžném životě. Ti, kdo se naučí číst stopy v dlažbě a omítkách, si už nikdy nebudou připadat, že chodí jen po anonymním městě – naopak, každá zeď jim začne vyprávět svůj vlastní příběh.
Abyste se vyhnuli zklamání, vyhledejte si předem katastrální mapy a historické fotografie daného domu (například z archivu stavebního úřadu). Srovnejte si půdorys dvora se současným stavem. Typickou chybou je považovat každý klenutý průchod za sklep – mnoho jich vzniklo při mladších přestavbách. Skutečné středověké prostory poznáte podle nízkého stropu a hrubě tesaných pískovcových bloků.
Při prohlídce dvora si všímejte také povrchů. Mlýnské kameny, které se běžně používaly jako dlažba, poznáte podle kruhových rýh na ploše. Jsou to vlastně staré součásti mlýnů, které se sem dostaly z okolních podniků. Pokud jsou kameny položeny tak, že tvoří souvislý pás, šlo zřejmě o mlat pro mlácení obilí. Pozor ale na moderní rekonstrukce – dnes se mlýnské kameny často pokládají jako dekorace, což ztěžuje určení původního účelu.
Pozor si dejte na otevírací dobu některých palácových zahrad, která se v sezóně mění. Typická chyba je spolehnout se na informace z letáků starších dvou let. Mnohem spolehlivější je zeptat se v informačním centru přímo na Hradčanském náměstí, nebo si ověřit aktuální stav na oficiálních stránkách správy zahrad. Pokud narazíte na zavřená vrata, nevadí – projděte se raději kolem Šternberského paláce a pokračujte k vyhlídce u Brusnice.
Na závěr si dejte pozor na turistické pasti. V ulicích poblíž Václavského náměstí narazíte na restaurace s okázalými cedulemi, které lákají na „tradiční českou kuchyni" za velké peníze. Zkuste se místo tomu zaměřit na menší podniky, kde sedí místní. A pokud si nejste jistí, stačí se zeptat v informačním centru — tam vám poradí, co opravdu stojí za vidění.
Jak se neztratit v labyrintu ulic Když se vydáte dál, mějte na paměti, že Nové Město je protkáno sítí ulic, které nejsou na první pohled logické. Typická chyba je spoléhat se na hlavní třídy a ignorovat boční uličky. Právě v nich najdete autentické dvorky, staré kašny a zbytky gotických domů. Doporučuji si předem vyznačit na mapě tři až čtyři body, které chcete vidět, a mezi nimi se pohybovat pěšky. MHD využijte jen na přesun mezi vzdálenějšími částmi.
Nejdřív si všímejte úrovně terénu. Pokud je dvůr o patro níž než ulice, jde téměř jistě o pozůstatek středověkého parcelačního systému. Domy se stavěly na úzkých gotických parcelách a dvorky se postupně zvedaly navážkami. Když uvidíte zeď s viditelnými cihlami různých velikostí, nejde o chaos – renesanční cihly jsou tenčí a delší než barokní. Pokud je zeď hrubě omítaná a s fragmenty sgrafit, máte před sebou renesanční jádro domu, které často přežilo přestavby.
Začněte na Karlově náměstí, které je jedním z největších středověkých náměstí v Evropě. Nejdůležitější je nepodlehnout dojmu, že jde jen o park s lavičkami. Projděte se kolem Novoměstské radnice, kde se odehrála první pražská defenestrace. Všimněte si, že severní část náměstí je o několik metrů výš než jižní — to je pozůstatek původního terénu, který Karel IV. využil pro odvodnění.
Zaměřte se nejprve na tvar klenby. Gotika miluje křížové a žebrové klenby – žeber se ovšem v přízemí často nedočkáte, protože byla ušetřena jen na reprezentativní prostory. V běžných místnostech narazíte na křížové klenby bez žeber, které vznikají prknem dvou valených oblouků. Pokud je klenba valená s lunetami, tedy s výsečemi pro okna, pravděpodobně jde o renesanci či baroko. Důležitý je také poměr šířky a byt v panelákuýšky – gotický oblouk je vždy vyšší než polovina rozpětí, zatímco renesanční půlkruh má přesně poloviční výšku.