Častou chybou je podcenit převýšení. Vinohrady nejsou rovinaté, a pokud přijdete od hlavního nádraží, čeká vás stoupání, které může být pro méně zdatné jedince únavné. Proto doporučuji začít prohlídku od stanice metra Flora a postupně klesat. Tím ušetříte síly a zároveň budete mít nejhezčí výhledy před sebou. Když budete chtít poznat místní život víc do hloubky, zamiřte do některého z menších vnitrobloků – v mnoha z nich jsou dnes upravená zákoutí s lavičkami a drobnou zelení. Jen pozor na to, že ne všechny jsou veřejné. Vstup do soukromých dvorů je často zakázán, a pokud narazíte na branku s kódem, respektujte soukromí obyvatel.
Aby vám neunikl genius loci, začněte prohlídku brzy ráno, ideálně před devátou hodinou. V tuto dobu ještě nejezdí davy a ulice jako Loretánská nebo Nový svět jsou téměř prázdné. Právě Nový svět je největším překvapením – malé domečky s křivolakými uličkami připomínají spíše vesnici než metropoli. Mnoho návštěvníků dělá chybu, že sem dorazí až po obědě, kdy jsou ulice plné a kouzlo mizí.
Pokud vás zajímá architektura, zaměřte se na secesní a kubistické domy, které jsou rozeseté po celé čtvrti. Nejvíc jich najdete v okolí ulic Anny Letenské, Chodská nebo Slezská. Typickým prvkem jsou ornamentální štuky, věžičky a původní litinové zábradlí na balkonech. Při procházce si všímejte také dlažby – v některých pasážích se dochovaly původní žulové kostky, které připomínají dobu, kdy tudy jezdily koňské povozy. Na to, abyste je našli, si vezměte pohodlnou obuv; dlažba je nerovná a v dešti klouže.
Když už budete u Brusnice, všimněte si, že se odtud otevírá jeden z nejkrásnějších pohledů na Hradčany. úložné prostory v malém bytěětšina lidí se fotí z mostu, ale tady, z úrovně parku, vidíte celou siluetu Hradu včetně věží katedrály. Je to ideální místo pro odpočinek, ale pozor – lavičky tu bývají rychle obsazené. Přijďte sem v pozdním odpoledni, kdy slunce zvýrazňuje barvy střech a fasád.
Jak procházku naplánovat, aby měla hlavu a patu Začněte brzy ráno, ideálně kolem osmé hodiny, kdy jsou ulice klidné a světlo je nejlepší pro fotografování. Projděte si trasu od Náměstí Míru směrem k Riegrovým sadům, pak sestupte dolů k Havlíčkovým sadům a vraťte se zpět přes Vinohradskou. Tento okruh vám zabere zhruba dvě až tři hodiny, v závislosti na tom, jak moc se u jednotlivých domů zastavíte. Nezapomeňte si vzít mapu, která zahrnuje i vnitrobloky – ne všechny jsou vyznačeny v běžných turistických průvodcích, takže si je předem najděte podle adres.
Pokud chcete zažít Hradčany bez davů, vydejte se sem ve všední den. O víkendu sem míří nejen zahraniční turisté, ale i Češi z celé republiky. Nejhezčí jsou Hradčany na podzim, kdy se parky zbarví do zlata a mlha dodává celému místu tajemnou atmosféru. Až budete odcházet, nechoďte hlavní cestou dolů po starých zámeckých schodech. Zkuste ulici U Kasáren, která vás dovede k tramvajové zastávce Královský letohrádek – je to sice delší trasa, ale projdete kolem míst, která většina návštěvníků nikdy neviděla.
Během procházky narazíte na řadu kaváren a bistr, ale pokud se chcete vyhnout davům, nechoďte na kávu hned na náměstí Míru. Zkuste menší podniky v bočních ulicích, Here's more info regarding tato stránka check out our site. kde si sednou spíše místní. Ceny jsou tam obvykle nižší a kvalita často vyšší, ale počítejte s tím, že o víkendech bývají plná. Pokud chcete zažít atmosféru sousedského společenství, zajděte na některou z komunitních akcí, které se konají v sadech – najdete je na plakátech na stromech nebo ve výlohách místních knihkupectví.
Když se řekne „dokončení": co se vlastně stavělo v 19. století? Většina lidí si myslí, že katedrála byla hotová už ve středověku. Omyl – hlavní loď, příční loď a věže vznikly až v letech 1873–1929. Tato novogotická část je dílem architekta Josefa Mockera a později Kamila Hilberta. Na první pohled vypadá věrně středověce, ale při bližším zkoumání si osvětlení v obývákušimnete dokonalejšího řemeslného zpracování, pravidelnějších kamenických prvků a také ocelových konstrukcí ukrytých za kamenným pláštěm. Když budete stát před hlavním vchodem, podívejte se na levou věž – je o něco mladší než pravá. Právě tato asymetrie prozrazuje, kde středověk skončil a kde začala novodobá dostavba.
Vinohrady dnes patří k nejžádanějším pražským čtvrtím. Málokdo si ale uvědomí, že ještě v devatenáctém století tu byla krajina posetá vinnou révou, ze které se dodnes dochovaly jen názvy ulic a několik sklepů. Pokud se vydáte na procházku s cílem objevit tuto vinařskou minulost, připravte se na to, že většina stop je skrytá. Začněte u Havlíčkových sadů, kde najdete bývalou usedlost Grebovka s vinicí, která je veřejně přístupná. Všímejte si také starých viničních domků v okolí ulic Na Šafránce nebo U Havlíčkových sadů, ale pozor – mnohé z nich jsou soukromé a vstup na pozemek je zakázaný.